Wilhelm Heidkamp | Anton Schmitt | Dieter von Roeder | Herman Kuhne | Martha Heinrich Fisser | Strassa | Neuenfels | Romanby

Torpédoborec je rychlá, obratná a relativně vytrvalá válečná loď se silnou raketovou, hlavňovou, a torpédovou výzbrojí, určená k plnění mnoha různorodých úkolů. Jeho hlavním úkolem je vedení boje s letadly, ponorkami a hladinovými loděmi protivníka na otevřeném moři. Také však může sloužit jako doprovod velkých lodí ve flotile nebo bojové skupině.

Torpédoborec původně vznikl na konci 19. století jako účinný prostředek proti rychlým torpédovkám a torpédovým člunům. Ve druhé světové válce se mnohem více uplatnil při boji s ponorkami, letadly i lehkými křižníky nepřítele a patřil mezi nejaktivnější hladinové jednotky.

Již za druhé světové války lze sledovat trend omezování torpédové výzbroje torpédoborců (např. demontáž zadních torpédometů na torpédoborcích americké třídy Allen M. Sumner) a naopak posilování protiletadlové výzbroje (zejména u jednotek působících v Pacifiku, kde bylo třeba čelit četným leteckým útokům a v poslední fázi války též sebevražedným útokům Kamikaze). Po druhé světové válce navíc dochází k rozmachu raketové techniky a torpédomety z torpédoborců mizí úplně (současné torpédoborce mají zpravidla jenom protiponorkové torpédomety). V SSSR pod vlivem nadšení z raketové výzbroje vznikají torpédoborce, které mají i značně omezenou hlavňovou výzbroj. I v dalších zemích je hlavňová vyzbroj omezována a nahrazována víceúčelovými kanony (americká třída Spruance: 2x 127mm L/54 Mark 45, britský Type 42: 1x 114mm L/55 Mark 8, …). Torpéda již tedy dnes netvoří hlavní výzbroj torpédoborců. Přesto se ale v češtině toto slovo, odvozené z francouzského torpilleur (za První republiky byla česká vojenská terminologie, stejně jako armáda všeobecně, pod značným francouzským vlivem), i nadále používá pro označení této kategorie plavidel. Například anglické označení destroyer tuto vazbu na torpédovou výzbroj nemá…

Výtlak současných torpédoborců se pohybuje v rozmezí od 3 000 do 9 500 tun (s průměrem kolem 5 000 tun). Vzhledem k neustále rostoucím nákladům na zbraňové elektronické systémy je tento druh válečných lodí v poslední době zatlačován do pozadí a počet států, které plánují jejich další stavbu, rychle klesá. Torpédoborce jsou v současnosti ve výzbroji mnoha námořnictev světa a v mnohých z nich představují nejtěžší jednotky. V námořních silách některých rozvojových i vyspělých zemí, slouží starší lodě, které byly vyřazeny námořními velmocemi jako zastaralé. Noví uživatelé tyto dost staré torpédoborce modernizují a lze předpokládat, že budou sloužit ještě hodně dlouho. Mezi státy, které mají staré torpédoborce ve výzbroji, patří mimo jiné - Řecko, Turecko, Brazílie, Chile, Pákistán či Tchaj-wan.

Ve výzbroji vojenského námořnictva Velké Británie (Royal Navy) je v současnosti 12 torpédoborců Type 42 (třída Sheffield), které byly postaveny v letech 1976 - 1984. Tato plavidla byla stavěna ve 3 sériích (Batch I, II a III), přičemž 4 lodě třetí série se od předcházejících trochu liší (mají prodloužený trup a další úpravy). Celkem bylo postaveno 14 lodí této třídy, ale 2 lodě byly potopeny - HMS Sheffield (D80) a HMS Coventry (D118) (obě v květnu 1982) během krátké války o Falklandy/Malvíny.

1. února 2006 byl spuštěn na vodu první supermoderní britský torpédoborec HMS Daring (D32) o výtlaku 7 350 tun z nové třídy Daring. Do roku 2014 by Royal Navy měla dostat nejméně 8 nových lodí této třídy, která klade jasný důraz na spolehlivou protivzdušnou obranu proti útočícím letadlům, vrtulníkům a protilodním řízeným raketám nepřítele.